Sylvie Krobová o novém CD Chvilka co se chytí
autor: archiv
zvětšit obrázekSylvie Krobová vydala loni sbírku písňových textů CHVILKA CO SE CHYTÍ. Ze setkání textů svébytné autorky-šansoniérky a obrazů malíře Pavla Černého čišela křehkost, něha, skromnost tichého koutku, která se nám většinou nedostává a kterou stále hledáme. U nové stejnojmenné desky je to podobné. Prchavou, jepičí chvilku by Sylvie tak ráda chytila s dopomocí podpůrných lovců-hudebníků a nezvyklého skupenství hudebních zbraní-lapačů. Třetí deska Sylvie Krobové jen potvrzuje, že se vyplácí, jít si, bez jakýchkoli kompromisů, umanutě za svým hudebním plátnem.
V Prachaticích jsem vystoupila již několikrát, někdy s kapelou nebo sólově a vždy jsem se zde setkala s vřelým přijetím. Když jsem přemýšlela o způsobu nahrání nového CD, aby se do záznamu dostala ona autentická energie, emoce… napadlo mě poprosit skvělé dámy z místního divadla, Jaroslavu Vlčkovou a Vladimíru Čapkovou, které budou i kmotrami právě vydávaného CD, pokusit se tuhle přátelskou atmosféru přenést i pro jiné posluchače. Proto živá nahrávka.
Nové album vzniká vždy novou inspirací, novými skladbami, které během dvou let napíši. Jsou to mé autorské písně. Skládám hudbu, píšu texty a doprovod, hraji i na dva hudební nástroje, piano a akordeon, pro tentokrát a poprvé jsou slyšet i tři mnou zhudebněné básně Ivana Blatného, což je pro mne nezvyklé - poprvé text někoho jiného. Na aranžích písní pro CD se mnou spolupracovali Tomáš Alferi, piano, akordeon a Petr Tichý, kontrabas, na kratičký moment se objevil i Jiří Bilbo Reidinger na piccolo cornet. Jedná se výhradně o autorskou desku, a pokud chcete zařazení – emotivní šanson. Na CD bude dvanáct skladeb a přibližná délka je okolo 47 minut. Celé prachatické natáčení s kamerou sledoval také znamenitý filmař Míra Janek a malý filmový sestřih je jako bonus na CD.
Všechny desky jsou samozřejmě ze mě samotné, tudíž se v nich klene stále má obrazotvornost, stále propojení mollových akordů se syrovostí, něžností a barevností hudby i lyrických textů, ale každá z nich je o mé poznání o kus dále, ve zvuku a ve výpovědi. Tato nová deska je o trochu šibalsky veselejší, má jiný zvuk všech tří nástrojů, které se zde objeví, má větší nadhled…
Jednoduše, jsou to nástroje, které ke mně přirostly, na piano vše skládám a hraji na něj od dob povinných hodin na konzervatoři a akordeon je náhrada za piano, které se navíc hodí k hraní divadla nebo se do prostor bez piana lehce přenáší…
S Bilbem jsem se potkala, před více než 22 lety a to jak jinak, než při zkoušení představení pro děti, které tenkrát zkoušeli s Lenkou Machoninovou “Dva kamarádi“ o dvou žábách. Lenčinu roli jsem pak převzala. Hraji také ropušáka Žbluňka, pohádku režíroval můj táta, a tak je nasnadě, že jsem u toho byla a že tito žabáci se staly osudovými. A protože se Bilbo stal mým mužem, založili jsme rodinné divadlo Bilbo compagnie. Na repertoáru máme víc jak osm představení, poslední premiérou byl v lednu „ Vokův pes Vilém“, který byl připraven pro letošní rok Růže – pánů z Růže.
Časopis 38 - rubriky
Časopis 38 - sekce
DIVADLO
Losers Cirque Company slaví 10 let
Dvě premiéry a speciální narozeninový projekt – to jsou dárky, které nadělili Lůzři sobě a svým divákům celý článek
OPERA/ TANEC
Royal Ballet Fehérvár na jevišti Divadla na Vinohradech
V neděli 22. září 2024 v 19 hodin se na jevišti Divadla na Vinohradech uskuteční mimořádné hostování maďarskéh celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 38. týden
Radost
Muzikant, výtvarník, pohodář Jan A. Pacák ve vzpomínkách příbuzných, J. Černého, P. Jandy, I. Greifo celý článek